Dvojnásobní finalisté českého mistrovství, Lukáš Chmelík se Zuzanou Šťastnou, mění taneční federaci. Rozhodnutí přestoupit do WDC ale nepadlo impulsivně, vlastně už bylo dlouho zvažované.

Proč přestupujete do WDC?

Lukáš: Máme více důvodů, proč jsme se do toho rozhodli jít. Jedním je, že se nám vždy dařilo spíše na větších soutěžích. V naší federaci to dospělo do situace, že je více soutěží v jeden termín, tím pádem méně párů. Podle nás je taková velká soutěž jen jednou za čas. Na ně jsme se vždy dlouhodobě připravovali a měli o motivace navíc, třeba že tam bude hodně párů. A WDC kalendář je nastavený tak, že má několik velkých soutěží, kde se všichni potkají. To se mi na tom systému líbí, protože tady to zatím moc nefunguje.

Vám tedy nevyhovuje, že se páry nepotkávají na jedné soutěži?

Lukáš: Míjejí se. Ve WDC se pár několikrát za rok srovnává s velkou konkurencí. Na UK Open, International Open, Blackpool a Dutch Open. To jsou ty nejdůležitější soutěže, na které bychom se i my chtěli připravovat. Ale jsou v tom i jiné faktory – je tam navíc dobrá hudba, dobré prostředí. Lepší, než když se připravujeme na soutěž, o které ani nevíme, kam přesně jedeme, jak bude vypadat, jestli je sál OK.

Zuzka: Kolikrát nevíme ani startovní listiny, nebo složení poroty. Pak se stane, že hodnotí třeba tři porotci z jedné země…

Lukáš: ….To mě trošku mrzí. Dáváme za tancování tolik peněz, někam chceme letět a vlastně ani nevíme, na co přesně se připravujeme a co nás čeká.

Takže jde i o tu celkovou organizaci soutěží?

Zuzka: Chceš se někam přihlásit a doufáš, že v Itálii budou mít web v angličtině. Jedeš tam a doufáš, že alespoň uvedou čas startu soutěže a ten pak dodrží. Také se může se stát, že se tam připravuješ raději už na ráno a startuješ až úplně večer.

Lukáš: Byli jsme například na soutěži v Holandsku, kde se páry mohly přihlašovat až do dne soutěže. Takže se jich tam přihlásilo celkem 38, ale z toho asi patnáct z top 50 světového žebříčku. Takovou soutěž bychom si asi předem rozmysleli, protože udělat tam jakýkoliv výsledek je pak nereálné.

Proč je pro vás tak důležitá příprava na ty velké soutěže?

Zuzka: Protože máme sportovní vzdělání, Lukáš má vystudovanou FTVS a já ji studuji. Baví nás pojmout přípravu jako sport – vyplnit všechny její složky, jak fyzickou tak psychickou. A zkoušet se připravovat tak, jak nás učili a jak víme, že to funguje.

Nabízí se otázka, proč si nevybrat určité hlavní soutěže ve WDSF a nepřipravovat se na ně?

Lukáš: WDSF vlastně žádné „hlavní soutěže“, kde by se potkali úplně všichni, nemá. Má GrandSlamy, na které jezdí pouze špička. Ten výkonnostní střed, který se nás týká, tam nejezdí, protože tam žádné body nezíská. Z Česka na ně nejezdí už vůbec nikdo, tedy kromě našich dvou prvních párů.

Zuzka: Jen Stuttgart, ten jsme vždycky rádi jezdili.

Lukáš: Ale to je jediná taková soutěž. A ještě v srpnu, což není ze sportovního hlediska nejlepší termín. Jiné soutěže, které by donutily startovat skoro všechny páry, nejsou. A nám jde o ty pomyslné vrcholy přípravy, které jsme doteď neměli. My jsme měli právě Stuttgart a mistrovství ČR a to bylo vše.

Ještě nějaké důvody kromě organizace soutěží a formy přípravy?

Lukáš: Další věcí proč přestoupit je samozřejmě styl hudby.

Když pořádáš soutěž na Kladně, tak se tam hraje taková hudba, že?

Lukáš: Takzvaná „Blackpoolská“, tedy hudba od slavného Blackpool Empress Orchestra. Styl hudby, který se hraje na anglických soutěžích, nám je prostě bližší. U nás se hraje modernější hudba, protože se přizpůsobuje mladým. To je normální, co „frčí“, to se poslouchá, protože to ty mladší baví.

Vy ale máte vůbec k tomu stylu vřelý vztah, ne? Ty jsi byl, Lukáši, vždycky obdivovatel WDC…

Lukáš: To je další věc, a asi ta nejpodstatnější. Že se odjakživa obklopujeme trenéry, kteří ve WDC působí. Jezdíme na kempy, kde jsou WDC trenéři a vždy jsme pracovali hlavně s nimi. Všichni tanečníci, které beru jako moje vzory, tam působili nebo nakonec skončili.

Zuzka: Když si pouštíme nějaká videa pro inspiraci, tak to jsou převážně páry z WDC.

Lukáš: Mojí největší inspirací vždycky byli Franco Formica a Nino Langella… I když Franco trénuje páry z obou federací, dlouhodobě s ním spolupracujeme. A když jsme se rozhodovali, řekl nám, že to je dobrá volba.

Přestup tedy není momentální úmysl?

Lukáš: Ne, to je dlouholetý.

Zuzka: Když loni přijel Lukáš z Blackpoolu, tak byl plný dojmů a říkal: „Pojďme do profíků, pojďme do WDC!“ Jenže jsme to ještě chvíli zvažovali kvůli letošnímu MČR. Situace se tam najednou otevřela, mohli jsme být ve finále, třeba čtvrtí třeba třetí. Finále pro nás vypadalo dost jasně, tak jsme si řekli: „Proč tam netančit?“

Takže jste to rozhodnutí o rok odložili…

Lukáš: Já jsem se prostě vždycky cítil doma tam. Tanečně je mi to blíže.

Zuzka: Ale ještě máme v plánu jet mistrovství světa WDSF v Showdance Latin, to bude asi naše poslední soutěž. Ale dále chceme tančit i českou taneční ligu.

Vidím, že to ve vás ale bublalo už déle… Jak k tomu člověk dojde?

Lukáš: Je to cestou, vývojem tanečního páru. Protože jsme už zkušenější pár, dospěli jsme do fáze, že se chceme soustředit na partnering, nějaké základní aspekty toho tancování, emoční stránku.. Což jsou hlavní rysy WDC, proto jsme si chtěli vybrat tuhle cestu.

Profesionálové nebo amatéři?

Lukáš: Zatím určitě amatéři. Už jen tak pocitově jsem ještě nedospěl do fáze, kdy si myslím, že můžeme konkurovat těm jménům v profesionálech. Postavit se na jeden parket vedle Cocchiho nebo Di Fillipa, to zatím není náš úmysl.

Zuzka: A také je lepší zkoušet dělat výsledky v amatérech a dozvědět se, kde tak mezi tamními páry jsme…

Lukáš: Chceme si to prostě zkusit. Zkusit ten systém…

Zuzka: Právě, zkusit se za rok v těch amatérech někam posunout a…

Lukáš: …a seznámit se s místními lidmi.

Lukáš Chmelík & Zuzana Šťastná, MČR 2017

Vy jste se před dvěma lety rozešli, ale nakonec to tak nedopadlo. Jak to?

Zuzka: My jsme se v březnu před dvěma lety rozešli. Každý z nás zkoušel jít jinou cestou, Lukáš hledal partnerku v zahraničí, já jsem tomu nechávala volnější průběh. Pak jsem začala zkoušet s Honzou Babincem, z toho ale sešlo.

Luky se na konci srpna dozvěděl, že nemám partnera. Sešli jsme se a on řekl: „Mám plán, pojďme to zkusit.“ Šlo o finále českého mistrovství. Nehádali jsme se, řešili jsme jenom ten svůj cíl. A za tu dobu – což bylo od září až do února – jsme zjistili, že spolu dokážeme fungovat úplně bez problémů. Samozřejmě se vyřešilo i to, že když jsme se rozešli, bylo dost komplikované učit naše páry, kurzy… Najednou všechno bylo jednodušší.

Původně jste avizovali, že to bude vaše poslední soutěž…

Zuzka: A po mistráku jsme si řekli: „Proč končit?“ Dostali jsme novou chuť do práce, jeli jsme na Stuttgart. Loni o prázdninách jsme si říkali, jestli nepřestoupíme do WDC, ale ta situace byla podobná jako rok předtím.

Lukáš: Vlastně jsme nevěděli, jestli bychom to finále českého mistráku obhájili. Ale páry se rozpadaly, končily a najednou jsme mohli bojovat o co nejvyšší příčku, takže jsme měli další velkou motivaci.

Zuzka: Hodně lidí říká, že jsme pořád měnili naše rozhodnutí, ale to je nějaký časový postup a vývoj. Všechno jsme navíc konzultovali s našimi trenéry a psycholožkou.

Takže místo konce páru z toho byla dvě finálová místa na národním šampionátu…

Lukáš: Já jsem v tom měl ale vždy celkem jasno – můj sen vždy byl tančit finále mistrovství MČR a nechtěl jsem skončit bez toho. A sám jsem si řekl, že kdyby se nám to nepovedlo, tak už nebudu ty amatéry tančit. Proto jsme si prvně řekli, že pojedeme jenom jedno české mistrovství.

A teď máte nějaký nejbližší sportovní cíl?

Lukáš: Kromě mistrovství světa v Showdance jsme si ještě nedali. Řešili jsme situaci kolem přestupu. Asi teprve uvidíme, jestli pojedeme ještě MČR. My nechceme být v situaci, že se propadneme z finále.

Zuzka: Proti nám už také jezdí naši vlastní žáci…

Lukáš: To je další těžká situace.

Zuzka: Ještě nikdo není na úrovni, že by nás mohl porazit, ale časem se to může stát.

Plánujete pracovat s jinými trenéry v nové federaci?

Lukáš: Je jasné, že tam působí jiní trenéři a jiné skupiny lidí. Plánujeme trénovat více v Anglii a navázat větší spolupráci s Hansem Galkem… Celkově se chceme pokusit to WDC dělat jinak, než to tu doposud lidi dělali tady v ČR. Nikdo z tuzemska se tam v poslední době prostě nějak nezachytil.

Zuzka: My nechceme tančit nějaké jejich místní pohárovky kvůli hezkým cenám a tak…

Lukáš: My chceme tančit ty největší soutěže. To jsou moje vysněné cíle, na rozdíl od WDSF, kde žádné dlouhodobé nevidím.

Zuzka: Takový cíl mohl být dostat se do TOP 50, ale to je pro nás nemyslitelné. A já chci také tančit na těch největších soutěžích.

Lukáš: Kromě mého snu titulu v Česku jsme si tu své životní taneční cíle splnili, takže se chceme posunout jinam.